Nemoc a rozbitý počítač mě totálně vyřadily ze hry 🙂
Nemoc už odeznívá, jen ta rýma a protivný kašel se drží, počítač už je od středy doma,ale nějak nebyl prostor napsat něco kloudného.
A ono to nebude ani teď.
Jen.
Asi jo.
Asi to sem dám.
To zase bude řečí.
Měla bych se přestat za to stydět.
Ale je to tak neuvěřitelné.
… 14.února 2001 (jo dobře se to pamatuje, neb se v tom roce narodila sestřenka), bylo mi krásných 13 no skoro 14 🙂 byly jsme zrovna s kámoškama na procházce, pamatuju si to jako by to bylo včera, měla jsem na sobě nové černé trubka džíny (příšernost,ale v té době jsem si připadala strašně in), od babičky plentený bílý svetr – měla jsem ho já, strejda i jeho nastávající a tuším, že brácha taky měl, a to byl fakt maličkatej. A černou vestu. Bylo poměrně teplo neb si nedovedu tenhlou outfit předsstavit.
S holkama jsme si dělaly prdelky, že mým jménem daly jednomu klukovi Valentýnku do schránky. No potěš 🙂
Na hřišti kolem kterého jsme procházely byl náš kamarád Radim a další dva kluci, znala jsem je jen tak od vidění. Jeden s motorkou, v pracovní kombinéze a kšiltovce, druhej už fakt nevím co měl na sobě.
Radim dal oběma kamarádům moje číslo a už to lítalo… nejdříve s oběma, s jedním to pak ustalo už ani nevím proč, asi proto, že mi nepsal krásné smsky, neosloval mě miláčku…no kdo by z toho ve 13 nebyl na větvi že.
Ani nevím jak to uteklo, proběhla nějaká ta pusa, najednou mi bylo 17 a my spolu začali regulérně chodit.
Dnes je mi 27, bydlíme spolu, máme krásné dva pejsky, krásný velký dům a dá se říct, že jsme štastní.
Taky vám to přijde jako neuvěřitelná absurdní pohádka? Mě taky. Pořád tomu nějak nevěřím. Měla bych si připadat o něco ochuzena? Ani ne.
Dnes Valentýna ani výročí neslavíme, kvůli mé nemoci a hlavně se u nás dnes pracovalo. Stropy máme natažené do perlinky, uvidíme co se bude dít dál, zdi? pak konečně podlahy a bude hotovo?
No, krásného Valentýna všem 😉 a nebo prostě jen pěkný zbytek soboty 😉
Luucie 