1S blogováním jsem začala v roce 2007, když jsem nastoupila do prvního zaměstnání. Moc mi to tam nebavilo, práce moc nebylo a moje mladší sestřenice si založila vlastní blog. A já jsem taková, že když někdo něco má, tak mám potřebu to mít také. A tak jsem se stala bloggerkou.
Psaní mne vždycky fascinovalo a bavilo, s kamarádkou jsme na základní škole psaly příběhy. Kamarádka se tomu věnovala mnohem déle, dokázala psát propracovaněji, v podstatě jako knihu. Mě šlo o děj, nebavila mne omáčka okolo, tak jsem psaní příběhů opustila.
Mamka vzpomíná, že jako malá jsem chtěla být novinářka. Vůbec nevím, kde jsem k tomu přišla?
Každopádně psaní je pro mě fascinující, někdy osvobozující a jindy stresující.
Tím, že jsem introvert každým coulem, nerada sdílím svůj život s lidmi z očí do očí, je pro mě snadnější se ze svých pocitů vypsat. A kam jinam, než na vlastní blog, kde si to přečtou desítky cizích lidí?
Trošku mne mrzí, že jsem všechny své blogy smazala, že není vidět můj progres, ale tak co nadělám.
Co tu najdete? Především to bude můj zápisník – deník, budu zde sdílet svoje myšlenky, možná i nápady.
Psala jsem tu o tom, jak jsme kupovali domeček, nyní se budu převážně orientovat na zakládání rodiny.
Možná se tu budou objevovat i články zaměřené na domácnost případně i na zahradničení.
Takové ty lepší – výjimečnější příspěvky naleznete v rubrice „Nezapomenutelné“
Dále zde budou recepty, protože ráda vařím a peču. Asi tak úplně nečekejte recepty a hlavně fotky ala foodblogerky.
Stále bojuji s tím, jestli tu psát recenze na knihy, nebo jestli si tvořit jen seznam knížek, které jsem přečetla. Na starém blogu jsem recenze měla, ale nikdy jsem se k nim nevrátila, na rozdíl od článků.
Závěrem bych chtěla říct, nic nečekejte, tento blog Vám nebude ničím přínosný, nijak Vás neobohatí. Opravdu slouží jako moje vzpomínková kniha. Třeba Vás bude bavit číst o mém životě a budete se rádi vracet 🙂
Budu ráda za každou zpětnou vazbu.
Luucie 